Na Talavanu jsem poměrně častým návštěvníkem, ale silvestrovský pobyt má oproti jiným seminářům ještě něco navíc – a nemyslím tím jen silvestrovskou hostinu. Něco končí a něco nového začíná, čas bilancování a nadějí… Tentokrát se nás sešla pohodová skupinka devíti lidí – moji souputníci ve studiu sestavy 74 forem, studenti Navíjení hedvábného vlákna a 13 forem a nováček Leona.

 

Letošní Silvestr mě zastihl ve zvláštní náladě… Navzdory všem snahám jsem opět podlehla předvánoční napjaté atmosféře velkoměsta. Měla jsem pocit, že nic nestíhám, i když realita byla jiná… Z toho vyústil pocit vyčerpání fyzického i psychického a špatný pocit ze sebe sama – že se nevěnuji tomu, čemu mám, vůbec necvičím, i když vím, že mi to po všech stránkách prospívá… no, lidově řečeno, měla jsem “depku” 🙂

A tak jsem byla obzvlášť ráda, že můžu jet na Talavan. Pokaždé, když tam přijedu, ocitám se v jiném světě. Všude kolem příroda, lesy, louky… čistý vzduch.  Mojí jedinou starostí se stává přijít včas na cvičení a na jídlo. A ani s tím si nedělám velkou hlavu, protože na jídlo mě upozorňuje dunění zvonu a na cvičení někdo z přátel :-).

Zpočátku mi šlo cvičení ztuha. Několika týdenní pauza nesla svoje hořké plody. Všechno mě bolelo a Radek mi hned první den řekl tolik oprav, že jsem nevěděla, na co myslet dřív. Postupně ale bolest svalů polevila a horečnatá mysl, která chce vždycky všechno hned, se začala koncentrovat. Cvičili jsme ve dvou až třech skupinách. Radek mezi námi přecházel, opravoval nás a zadával další úkoly. Postupně jsme se do cvičení dostali a začali si to víc užívat. Když nebylo počasí nakloněné tréninku venku, cvičili jsme v tělocvičně, která se za poslední rok proměnila v útulnou místnost s velkými zrcadly, sbírkou čínských zbraní, tréninkových pomůcek a pěknou výzdobou.

Vždycky, když přišla únava, zazvonil zvonec a cvičení byl konec. 🙂 Zasedli jsme ke kulatým stolům a vychutnávali Veroničiny delikatesy. Každý den jsme okusili speciality jiné země. Výborná byla třeba vietnamská Pho, kterou jsem ochutnala poprvé. Pod rukama Veroniky se i všeobecně známé a jednoduché jídlo, jako například dýňový krém, mění v neobvyklou lahůdku. Oceňuji také, že z receptů nedělá žádné tajemství, ale ráda se o ně s vámi podělí. Tak se Talavan stává inspirací i v tomto směru.

A v neposlední řadě byly zajímavé rozhovory přes den a večerní povídání. Tentokrát se povídalo nejčastěji o Číně – o mistrech Tchaj-ťi z dávné i nedávné historie, o jejich mistrovství i osudech. 

Děkuji všem, kteří na tomto setkání byli se mnou, a přeji nám, ať rok 2019 přinese mnoho dobrého. A když přijdou krušné časy, zamiřte tam, kde znovu získáte naději a stabilitu. Třeba na Talavan 🙂

 

Heda Bosáková

0 komentáře

Napiš svůj komentář

Chceš se zapojit do diskuse?
Přidej se a napiš svůj názor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *